| |
Část druhá – obecné pojednání o varhanáři Heinrichovi Schiffnerovi
Heinrich Schiffner (1853 – 1938), pozoruhodný a jedinečný zjev našeho vrcholně romantického varhanářství se narodil v sudetském Cvikově jakožto šesté dítko z osmi potomků. Jeho otec byl truhlářem a příbuzní z matčiny strany byli sládci. Již v jedenácti letech byl poslán do Prahy k nejstaršímu bratrovi Carlovi. Carl Schiffner (1836 – 1894) byl vynikající varhanář započínajícího romantického stylu. Byl vzdělán u dvorního varhanáře Josepha Gartnera ml. (1796 – 1863), potomka známých tachovských varhanářů, který stavěl solidní nástroje ještě v konzervativním postbarokním stylu (Carl Schiffner po smrti Gartnera v r. 1863 převzal jeho varhanářskou dílnu). Mladý Heinrich Schiffner se varhanářskému řemeslu učil šest let u svého bratra. Vzdělával se i hudebně na Pražské varhanické škole u vynikajícího hudebníka Františka Zdenka Skuherského (1830 – 1892). Po té vyrazil na zkušenou po okolních zemích a vypracoval se u významných firem, i u samotného Friedricha Ladegasta. Všechny tyto okolnosti byly pro něho důležité z hlediska jeho budoucí umělecké orientace a směřování. Po návratu do Čech (1876) se oženil a v roce 1878 si v České Lípě zařídil dílnu. Později z důvodu vážné nemoci bratra Carla, přesídlil z České Lípy do Prahy (1889) a firmu bratra převzal. V Praze jeho firma v následujících letech zaznamenala pozoruhodný vzestup a již v průběhu 90. let si vydobyla významné postavení mezi českými varhanáři. Heinrich Schiffner začal po převzetí bratrovy dílny uplatňovat různá pokroková technické řešení a postupně dílnu zmechanizoval. Na rozdíl od staršího bratra Carla, který stavěl ještě tradiční zásuvkové vzdušnice s mechanickými trakturami, Heinrich se poznenáhlu pokrokově orientoval na kuželkovou vzdušnici. Po r. 1892 začal ve svých nástrojích uplatňovat různé oktávové spojky. Od r. 1894 používal pneumatickou rejstříkovou trakturu, která umožnila velký rozvoj pomocných zařízení. V r. 1896 začal stavět nástroje s pneumatickou tónovou trakturou, později začal také používat Barkerovu páku s výpustkovým systémem. Tento systém zaznamenal u některých varhan pozoruhodnou odolnost a trvanlivost. Jednou z jeho originálních inovací, jsou tiché pedálové registry k druhému manuálu, použitelné zvlášť při anulátoru pedálu. Tyto registry mají samostatné rejstříkové sklopky. Tento systém má svoji logiku – podstatně upozadněné pléno Schiffnerových druhých manuálů vyžaduje při náhlém přechodu z hauptwerku kontrastně slabší pedál… Rozsahy manuálových klaviatur stavěl Heinrich Schiffner standardně: C - f 3 (54 kláves), výjimečně C - g 3 (56 kláves) na velkých varhanách. Rozsah pedálových klaviatur se pohybuje mezi C - c 1 až f 1 u pozdějších velkých varhan (27 - 30 kláves). Na začátku 20. století jeho dílna zažila největší rozkvět, měla až 30 zaměstnanců a dokonce používala k výrobě parní pohon. V souvislosti se světovou válkou byl Heinrich Schiffner v r. 1917 posléze donucen vyhlásit úpadek a jeho firmu převzal blízký spolupracovník Josef Růžička (1918). Za éry Heinricha Schiffnera firma vychrlila okolo 800 varhan, přesné číslo není známo. Byla to tehdejší největší produkce v Čechách. (kromě Riegrů, kteří se orientovali v jiných zemských lokalitách). Proslulou dílnou obou Schiffnerů prošla řada vynikajících romantických a pozdně romantických varhanářů s kontinuitou přesahující téměř až do moderní doby (bratři Paštikové, Hubička, Urban, oba Weissové, Ticháček, výše zmíněný Růžička a další). Sám Heinrich Schiffner pak dožil v ústraní a v chudobě v rodném Cvikově. Varhany opravoval již jen příležitostně, mj. ve svém rodném městě.
Je otázkou, proč na rozdíl od jiných varhanářů romantické epochy, např. Riegrů, Petra, Paštiky a dalších, význam Heinricha Schiffnera a kvalita jeho tvorby jsou objevovány a doceňovány teprve v současnosti. Nabízím k této skutečnosti některá vysvětlení:
1. Obecně je to způsobené dlouhodobým podceňováním romantické varhanářské epochy, zejména pak v druhé půli 20. století, kdy se tažení proti romantismu ve jménu hnutí Orgelbewegung účastnila u nás celá řada varhanických autorit, především Jiří Reinberger (výjimku tvořili varhaníci – žáci B. A. Wiedermanna). Tato ideologická dehonestace zasáhla v podstatě všechny romantické varhanáře a jejich nástroje. V těchto intencích se v setrvačnosti uvažuje až na výjimky do dnešní doby a proto lze uvítat, že nová publikace organologů Svobody a Krátkého hovoří o romantických varhanářích, včetně Heinricha Schiffnera s úctou.
2. Nezachovaly se do dnešní éry mnohé významné nástroje Heinricha Schiffnera, které by vypovídaly o jeho špičkové úrovni. Pokud se některé zachovaly, tak nikoli v původní podobě a většinou v zuboženém stavu. Je potřeba také vzít v úvahu, že paskvily, vzniklé tzv. „barokizací“ romantických varhan, zpravidla barbarským uřezáním osmistopých registrů a přidáním vysokých alikvotů nepojících se se zbytkem varhan, (což byla běžná praxe) je z hlediska konečné vypovídací hodnoty o varhanách horší variantou, než obráceně – romantizující vestavbou do barokových varhan. Ta většinou nepoznamenala charakteristiku varhan z hlediska autenticity zvuku tak radikálně.
3. Určitou znevýhodňující okolností také bylo, že Heinrich Schiffner pocházel ze Sudet a byl tím pádem více vnímán jako Němec a většina jeho nástrojů zůstala pro běžné zájemce o organologii skryta v ponurých zákoutích pohraničních lokalit severních a západních Čech.
4. Spíše záporné hodnocení jeho varhan Vladimírem Němcem, duchaplným, fundovaně vzdělaným varhaníkem, pedagogem, regenschorim a dirigentem v jeho autorské knize Pražské varhany.
Tato skutečnost je pozoruhodná a proto se na chvíli u ní zastavím. Jsem velkým ctitelem Vladimíra Němce (1900 - 1946) a jeho vzácné knihy. Tato kniha není pouze faktografická. Napsal ji skutečně hluboce vzdělaný hudebník a vnímavý religiózní duch a v tom se kniha výrazně liší od dnešních publikací, které prozrazují poněkud povrchnější všeobecné vzdělání odborníků v tomto oboru. Ve věci Heinricha Schiffnera ovšem Němec tomuto varhanáři přeci jen křivdí. Je sice pravdou, že Heinrich si zřejmě poškodil pověst svými řadovými sektorovými nástroji 6 /P, (většinou: Principal 8´, - dol. oktáva dřevěná, Bourdon 8´, Salicional 8´ - většinou spodních sedm tónů společných s Bourdonem, Oktáva 4´, Flöte 4´ - někdy extenze s Bourdonu, Doublette 22/3´ dva fach a Subbas 16´ plus pedalcoppel a super a subspojky) které se hemží po kůrech malých kostelů zejména v sudetských oblastech a které jsou opravdu průměrné jak z hlediska jeho celkové tvorby, tak i v porovnání s konkurencí (pozor, u většiny těchto nástrojů ale byly zrekvírovány cínové prospekty, tudíž objektivní posouzení jejich témbru není úplně možné). To ale rozhodně neplatí o jeho větších nástrojích. Nicméně připojím k tomuto malou glosu: když se jistý probarokářsky orientovaných duchovní pastýř blahosklonně usmíval nad takovým malým nástrojem, byl přibrzděn slovy: „Klidně se smějte, pane faráři, ale ten Salicionál a Subbas jsou o třídu výš, než ty samé registry v pražském Rudolfinu“.
Němcova kritika je pro mě jistou záhadou. Němec se nemusel vydávat do pohraničí, aby se přesvědčil o kvalitě různých werků Heinrichových. Ty měl přímo tak říkajíc pod nosem v Praze, a to na Strahově, u Jezulátka, u Maltézáků, V Břevnově a u Sv. Michala na Novém městě (evangelický kostel). Tyto všechny varhany byly dvoumanuálové a s jazyky a kromě toho byl na Strahově naprosto jedinečný nástroj třímanuálový. Kromě těchto byly v Praze i Schiffnerovy menší nástroje dvoumanuálové bez jazyků: např. Sacré Coeur na Smíchově, chorální na Strahově, u Panny Marie na Slupi a u Sv. Bartoloměje na Starém městě. Němec tyto nástroje mohl na rozdíl od nás zažít ještě v dobrém stavu. Je zvláštní, že Němcovi, přestože byl probarokně orientován, ušlo, že právě Heinrich Schiffner je z vrcholně romantických varhanářů původnímu zvukovému ideálu starších varhan nejblíž. Právě Němcem vyzdvihovaný Em. Š. Petr má z romantiků nejvíce vytuněný středový ekvál, který má navíc značně flétnově zatížen. Kapitolou samou o sobě jsou nepříliš pojící Petrovy alikvoty, zejména cimbál na Hauptwerku u jeho větších dvoumanuálů, který posiluje a zdvojuje vysoké oktávy. Je zvláštní, že Vladimír Němec vyzdvihuje jistě po zásluze jedinečné Paštikovy varhany v Emauzích, kterým přiznává logickou výstavbu v alikvotech (??), přitom však úplně přehlédl Heinrichovu výstavbu alikvotů na Strahově, která byla podstatně bohatší a zajímavější, než emauzská. Němcovo celkové negativní hodnocení romantických varhan si vysvětluji nedostatkem časového odstupu, který měl a který máme my dnes po té, co proběhly následné modernistické procesy a excesy ve dvacátém století. Samozřejmě mnohé barokní varhany byly skvosty a Němec pochopitelně želel jejich ztráty. Němec byl také ctitelem figurální hudby, o tom svědčí jeho neuvěřitelně rozsáhlý notový archiv (dokonce vlastnil partituru Lisztovy Ostřihomské mše – zřejmě jako jediný v Čechách). Tehdejší církevně – hudební reformátoři nebyli figurální hudbě starého střihu nakloněni, preferovali gregoriánský chorál a tzv. orchestrové varhany (údajně tedy jakousi uměleckou náhradu za figurální hudbu). Toto přirovnání je ale poněkud pomýlené a vůbec pojem orchestrových varhan, jak jej používá i Vladimír Němec, považuji za dosti zavádějící. Můžeme konstatovat, že tehdejší hudební reformátoři byly v něčem úplně zpátečničtí, přitom ovšem vývoj romantických varhan, který preferovali, šel dále ruku v ruce se současným hudebním vývojem, což je v podstatě značný protiklad. V každém případě z toho vyplynulo, že se začaly rozvírat nůžky mezi Církví a hudbou jako takovou a to mělo v budoucnu velmi negativní dopady jak na Církev, tak na hudbu. Varhany druhé poloviny devatenáctého století byly samozřejmě hudebně svébytným artefaktem, přestože sloužily především liturgii. Nejlepší příklad toho vidíme na francouzských varhanách Aristide Cavaillé – Colla, které byly duchovní inspirací pro velikány vrcholně romantické varhanní tvorby, Widora, Vierna a dalších.
Možná se někdo pozastaví nad výše zmíněnou paralelou mezi Heinrichem Schiffnerem a varhanami ze starší éry, kterou jsem vyslovil, ale má to svoji logiku: Heinrich se učil u bratra a Carl Schiffner stavěl varhany po zvukové stránce velmi klasické, i když samozřejmě již směřující do romantických témbrů. Dokonce bych se Carla nebál nazvat českým Cavaillé - Collem. (škoda, že se nezachovala v úplně původním stavu jeho největší varhanní novostavba v katedrále v Hradci Králové a jeho přestavba velkých Gartnerových varhan v pražském velechrámu):
Hradec Králové – katedrála, Carl Schiffner (1884)
1. manuál: Burdon 16´, Principal 8´, Burdon 8´, Tibia 8´, Rohrflöte 8´, Gamba 8´, Octav 4´, Rohrflöte 4´, Quinta 22/3´ Octava 2´, Mixtur progr. 22/3´ (4 fach), Fagott – Oboe 8´
2. manuál: Principal 8´, Zartgedeckt 8´, Flauta amabile 8´, Salicional 8, Geigenprinzipal 4´, Flauta dulcis 4´, Gemshorn 4´, Cornett 22/3´?
Pedál: Contrabas 16´, Violonbas 16´, Subbas 16´, Octavbas 8´, Cello 8´, Subbas 8´, Quintbas 51/3´, Tertia et Septima, Posouna 16´
(zdroj: Václav Uhlíř)
Praha – velechrám Sv. Víta, Anton Gartner – Carl Schiffner (1884)
1. manuál: Principal 16´, Principal 8´, Quintaden 8´, Viola de Gamba 8´, Gemshorn 8´, Quinta 51/3´, Octava 4´, Nachthorn 4´, Dulciana 4´, Quinta 22/3´, Superoctav 2´, Rauschquint 11/3´ 2fach, Cornett 4 fach, Mixtur 8 fach
2. manuál: Principal 8´, Flöte 8´, Salicionál 8´, Octava 4´,Dolce 4´, Fugara 4´, Quinta 22/3´, Superoctav 2´, Mixtur 6 fach, Oboe 8´
3. manuál: Geigenprincipal 8´, Gedeckt 8´, Principal 4´, Flöte 4´, Quinta 22/3´ , Octav 2´
Pedál: Untersatz 16´, Violon 16´, Subbas 16´, Principalbas 8´, Gedecktbas 8´, Violon 8´, Octavbass 4´, Rauschquint 2 fach, Mixtur, Bombard 32´, Posaune 16´, Trompetbas 8´
(zdroj: Emilián Trolda)
Právě Aristidé Cavaillé – Coll (1811 – 1899) byl velkým syntetikem barokního jasného témbru s romantickou temností zvuku, a to je právě charakteristika v některých aspektech příznačná i pro oba Schiffnery. Také důležitý faktor, že bratři Schiffnerové pocházeli ze Sudet, měl vliv na to, jaké měli vzory a zvukové představy o varhanním zvuku. Konkrétně hauptwerky Heinricha Schiffnera jsou pozoruhodně barevné a vyrovnané a jeho typických pět osmiček - Principál, Hohlflauta, Gamba, Bourdon a Dolce dávají vynikající možnosti barev pod vyšší rejstříky a nepřetěžují přitom ekvální polohu. V tom se skutečně podobá velkým českým barokům, alespoň potud. Schiffnerovy alikvoty jsou barevně jedinečné a často předčí hůře se pojící alikvoty jiných romantických varhanářů. Taktéž pedál staví často bohatý na počet, nikoli ale jen tupě silný, za to však jedinečně barevný a neobarokně samostatný. Typická variace u jeho větších varhan v hluboké poloze je však i s převahou smyků: Kontrabas 16´, Violonbas 16´, Dolcebas 16´ a Subbas 16´. U některých jeho pozdějších, menších a středně velkých secesních nástrojů nemá pedál již takovou samostatnost.
Pokračuji dále v charakteristice jeho tvorby a činnosti: Heinrich byl velmi přizpůsobivý a inovativní. Vidíme to na mnoha jeho dispozicích, kdy vycházel vstříc různým požadavkům zadavatelů. Jeho dispozice jsou zajímavější a variabilnější, než například Petrovy, či Paštikovy. Pražský špičkový varhanář Emanuel Štěpán Petr (1852 – 1930) bývá v dispozicích více schematický a konvenčnější (snad pouze s výjimkou karlínského nástroje), a to i u svých menších nástrojů. Heinrich také stavěl standartní romantické dispozice, jaká je např. v Bohosudově, ale někdy také přestavoval starší varhany, které do určité míry zachoval.
Takový byl i jeho jedinečný třímanuálový nástroj v Oseku u Duchcova (1908), kde sublimoval do monumentální skříně Franze Fellera st. (1787 – 1843). Tento nástroj se bohužel nezachoval. V Oseku zadání znělo v určité míře zachovat původní Fellerův dispozičně mimořádně originální nástroj, (pravděpodobně se těšil veliké úctě u varhaníků i pana opata, kteří si byli vědomi jeho ceny) ten rozšířit o třetí manuál, (což bylo vlastně i původním snem Franze Fellera, který ale nemohl za svého života zrealizovat) přiměřeně přizpůsobit duchu doby dispozici a nástroj přestavět na pneumatický výpustný systém. Výsledkem musel být interesantní progresivní nástroj a vzhledem k tomu, že měl samozřejmě i řadu jazyků, bych si ho troufal z hlediska zvukového témbru hodnotit jakožto nástroj blízký Cavaillé – Collově duchu (samozřejmě taktéž werk emauzský). Tyto mimořádné varhany bohužel později ustoupily zajímavému, v duchu Orgelbewegungu reformnímu, nicméně zvukově poněkud neslanému – nemastnému nástroji firmy Rieger (1934), který navíc nebyl dokončen a je otázkou, co s ním dnes bude dále (Fellerova krásná skříň je stále na kůru opatského chrámu zachována).
Osek u Duchcova – cisterciácký opatský chrám, Franz Feller (1838) větší varianta
1. manuál: Bordunat 16´, Quintadena 16´, Principal 8´, Salicional 8´, Gemshorn 8´, Flauta maior 8´, Spitzflaute 8´, Quinta maior 6´, Octava 4´, Bassethorn 4´, Quinte 3´, Superbassethorn 2´, Rauschquint 2´ 4 fach, Mixtur 2´ 5 fach, Cimbalo 2´ 6 fach - nerealizováno
2. manuál: Principal 8´, Flauta maior 8´, Bordunat 8´, Grossgedeckt 8´, Oktava 4´, Fugara 4´, Flauta minor 4´, Quinta 3´, Superoctave 2´, Mixtur 11/3´ 5 fach, Harmonica 8´ - nerealizováno
3. manuál – nerealizováno: Copula maior 8´, Copula minor 4´, Principal 2´, Raushquint 11/3´ 2 fach, Mixtur 1´ 3 fach.
Pedál: Subbas 32´, Principalbas 16´ (in prospekt), Violonbas 16´, Quintbas 12´, Octava 8´, Octavbas 8´, Mixtur 4´ 4 fach, (podle jiné verze Rauschbass 6´ + 4´), Posaunebas 16´ - nerealizováno, Schalmeibas 8´
(zdroj: archiv cisterciáků, Litoměřice – F. Feller)
Osek u Duchcova – cisterciácký opatský chrám, Heinrich Schiffner (1908)
1. manuál
´: Principal 16´, Quintadena 16´, Principal 8´, Flöte 8´, Spitzflöte 8´, Gemshorn 8´, Gamba 8´, Salicional 8´, Octav 4´, Flöte 4´, Bassethorn 4´, Fugara 4´, Quinta 22/3´ , Superoctava 2´, Rauschquinte 2´ 4 fach, Cornett 8´(?) 3 – (4?) fach, Mixtur 22/3´ 6 fach, Trompette 8´
2. manuál: Principal 8´, Flöte 8´, Bourdon 8´, Gedeckt 8´, Quintadena 8´, Fugara 8´, Octav 4´, Flöte 4´, Salicet 4´, Quinte 22/3´ , Superoctav 2´, Mixtur 22/3´ 5 fach, Zimbel 3 fach, Clarinett 8´
3. manuál: Salicet 16´, Geigenprincipal 8´, Flöte harm. 8´ Lieblichgedeckt 8´, Aeolina 8´, Vox celestis 8´, Traversflöte 4´, Rohrflöte 4´, Dolce 4´, Quintflöte 22/3´ Waldflöte 2´, Progress. 22/3´ 3 fach, Oboe 8´
Pedál: Bourdon 32´, Principalbas 16´, Violonbas 16´, Dolce 16´, Subbas 16´, Grossquint 102/3´ Flötenbas 8´, Cello 8´, Superoctavbas 4´, Mixtur 4´ 4 fach, Posaune 16´, Trompetbas 8´
(zdroj: Tomáš Horák)
Taktéž Schiffnerův největší a bohužel nedochovaný nástroj na pražském Strahově (1900) byl v mnohých ohledech mimořádný. Zde jeho novostavba (některé registry předchozích varhan byly zachovány) nahradila skoro 130 let starý, jedinečný trojmanuálový nástroj (1784) strahovského regenschoriho Lohelia Oehlschlägela, (1724 – 1788), který oprávněně nespokojen s výrazností původního dvoumanuálového nástroje loketského varhanáře Františka Fassmanna (1697 – 1760) se ho jal vzhledem k délce baziliky a problematické akustiky v zadní části chrámu zvětšit a vytunit. Jeho práci později skvělý varhanář Anton Reiss (1741 – 1815) ještě provozně modifikoval a usadil (1796). Celkem pochopitelně se tento skvost, kdysi samotným Mozartem obdivovaný, na konci 19. stol. již rozešel s duchem doby a přišla příležitost pro Heinricha Schiffnera. Zajímavé je, že zde jistá nostalgie po starém nástroji ovlivnila zadání ze strany strahovského chorregenta a varhaníků a jisté prvky se posléze objevují i v nástroji Schiffnera a činí ho tak nesmírně atraktivním. Především zůstala v pedálu raritní dispozice čtyř jazykových řad: 32´ – 16´ – 8´ – 4´, která kralovala i v předchozích varhanách (podle Němce Schiffner v pedálu obnovil pouze řady 32´ - 16´ - 4´, osmičková poloha byla spojena z manuálů). V každém případě to byla tehdy ještě v barokní době jediná jazyková výzbroj této velikosti a jediná jazyková dvaatřicítka na území bývalého Českého království (pokud nepočítáme i bombastickou jazykovou řadu 32´ - 16´ - 16´ - 8´ - 4´ - 2´ u Sv. Máří Magdalény na Malé Straně. Nad těmito varhanami je ale mnoho otazníků, a pokud vůbec existovaly, tak v druhé půli 18. stol. již zanikly). V rámci pedálu Heinricha Schiffnera množství jazyků bylo výjimkou, u jiných svých velkých strojů Schiffner disponuje maximálně 2 pedálové jazyky: 16´ – 8´. Další „dozvuky“ starých varhan v dispozici vidíme a jsou to též Schiffnerovy rarity, nevyskytující se jinde: podobně jako v Oseku neobvykle vysoko posazené alikvoty na I. a II. manuálu, celkem čtyři alikvotní rejstříky na hauptwerku, tři (!) alikvoty na druhém manuálu a dva (!) alikvoty v pedálu. Dále jazyk Basseto 8´ na druhém manuálu, ať již skutečný, či jen podle jména převzatý z bývalých varhan. Taktéž podobně ve III. manuálu labiální Harmonica 8´ jakožto reminiscence na rejstřík totožného jména z předchozího nástroje. Ve varhanách se také vyskytovalo poměrně vysoké množství čtyřstopých registrů. Zvláštností bylo také umístění poloviny registrů III. manuálu v žaluziích (pravděpodobně z prostorových důvodů). Opravdu převeliká škoda, že se toto Schiffnerovo veledílo nezachovalo. Zničující přestavba nástroje ORGANOU, ve prospěch jakési pofidérní pseudobarokní „univerzality“ která byla provedena již na samém sklonku komunistického režimu (1987), nepřinesla příliš ničeho hodnotného, ani umělecky, ani prakticky (pozoruhodný byl snad pouze početně bohatý žaluziový stroj s vysokým množstvím osmistopých registrů). Zbytky Schiffnera v útrobách tohoto stroje lze vzkřísit a rozumně integrovat, domnívám se, jen těžko…
Praha – Strahov, premonstrátský opatský chrám, Heinrich Schiffner (1900)
1. manuál: Principal 16´, Bourdon 16´, Principal 8´, Gedeckt 8´ Hohlflöt 8´, Doppelflöt 8´, Gemshorn 8´, Gamba 8´, Viola d amore 8´, Octav 4´, Rohrflöte 4´, Flöte 4´, Fugara 4´, Rauschquint 22/3´ (2 fach), Cornett (4´) 3 fach, Zimbel 3 fach, Mixtur 6 fach, Trompette 8´
2. manuál: Gedeckt 16´, Principal 8´, Flötenprincipal 8´, Bourdon 8´, Flauta dulcis 8´, Fugara 8´, Octav 4´, Flöte 4´, Salicet 4´, Quinta 22/3´ , Rauschquint 22/3´ (2 fach), Progressio 3 fach, Mixtura 5 fach, Basseto 8´
3. manuál: Salicet 16´, Principal 8´, Bourdon 8´, Flöte 8´, Fernflöte 8´, Harmonika 8´, Aeolina 8´, Vox celestis 8´, Octav 4´, Horn 4´, Travers 4´(později přidaná?), Quintflöte 22/3´ , Flageolet 2´, Progressio 2 fach, Klarinet 8´
Pedál: Principalbas 16´, Violonbas 16´ Subbas 16´, Bourdon 16´, Quintbas 10 2/3´, Flauta maior 8´, Gedeckt 8´ Cello 8´, Cornett 5 fach, Septima 2 fach, Bombard 32´, Posaune 16´, (Tromba 8´), Clairon 4´
(zdroj: V. Němec, R. Myška)
Praha – Strahov, premonstrátský opatský chrám, ORGANA – přestavba (1987)
1. manuál, positiv: Copula 8´, Harmonica 8´, Principál 4´, Copula 4´, Flétna plochá 2´, Kvinta 11/3´, Mixtura 1´ 3×
2. manuál, hlavní stroj: Principál 16´, Principál 8´, Kryt hrubý 8´, Flétna dutá 8´, Kamzičí roh 8´, Oktáva 4´, Flétna rourková 4´, Kvinta šustivá 22/3´ 2× Superoktáva 2´, Mixtura 2´ 5×, Trompeta harmonická 8´, Trompeta 4´
3. manuál, v žaluziích: Bourdon 16´, Principál flétnový 8´, Bourdon portunálový 8´, Flétna dřevěná 8´, Gamba špičatá 8´, Salicionál 8´, Unda maris 8´(? - podle Myšky 4´), Prestant 4´, Flétna zobcová 4´, Fugara 4´, Nasard 22/3´, Roh noční 2´, Flétna terciová 13/5´, Sedecima 1´, Cimbál 2/3´ 3×, Acuta 11/3´ 4 – 6×, Dulcián 16´, Hoboj francouzský 8´, Clarina 4´
4. manuál, korunní stroj: Flétna kopulová 8´, Kvintadena 4´, Principál italský 2´, Cimbál terciový 1´ 3×, Regál zpěvný 8´
Pedál: Principál 16´, Subbas 16´, Bourdon 16´, Kvinta velká 10 2/3´, Oktáva 8´, Flétna 8´, Kvinta malá 5 1/3´, Prestant 4´, Pommer rourkový 4´ Roh noční 2´, Mixtura 22/3´ 6×, Pozoun 16´, Trompetbas 8´, Klarina 4´
(zdroj: Rudolf Myška)
Další nedochované třímanuálové varhany Heinrich Schiffner vestavěl v roce 1914 do krásné, rokokové Reissově skříně v katedrále v Litoměřicích. Kolaudoval je s pochvalou P. Albanus Schachleiter OSB. I zde byly výjimečnosti v dispozici: pětice labiálních šestnáctek v pedálu, na hauptwerku jazyky 8´ – ´4´, na třetím manuálu jazyky 16´ – 8´ – 4´ (toto schéma pak převzal Jehmlich) a druhý i třetí manuál byl vystavěn do dvojky (vůbec dvojka nebyla pro Schiffnera nedosažitelným bodem, jak vidíme u řady jeho dispozic, zejména u přestaveb a menších varhan a tím se lišil od některých svých kolegů vrstevníků). Tyto varhany nahradil pak v období 2. světové války vynikající reprezentant hnutí Orgelbewegung, Jehmlichův čtyřmanuálový nástroj, jemuž k pověstné universální dokonalosti chybí právě některé smykavé romantické jemné hlasy v manuálech.
Litoměřice – katedrála Sv. Štěpána, Heinrich Schiffner (1914)
1. manuál: Bordun 16´, Principal 8´, Hohlflöte 8´, Gedeckt 8, Gamba 8´, Dulzian 8´, Oktav 4´, Flöte 4´, Fugara 4´, Doublette 22/3´ 2 fach, Cornett 3 fach, Mixtur 4 – 5 fach, Trompette 8´, Clairon 4´
2. manuál: Kvintadena 16´, Principal 8´, Konzertflöte 8´, Gedeckt 8´, Salicional 8´, Fugara 8´, Oktava 4´, Flöte 4´,Waldflöte 2´, Mixtur 4 fach, Klarinett 8´
3. manuál: Salicet 16´, Principal 8´, Flöte harm. 8´, Lieblich gedeckt 8´, Aeolina 8´, Vox celestis 8´, Traversflöte 4´, Gemshorn 4´, Piccolo 2´, Progresse 3 – 4 fach, Fagott 16´, Oboe 8´, Clairon 4´
Pedál: Principalbas 16´, Violonbas 16´, Salicetbas 16´, Subbas 16´, Zartgedact 16´, Quintbas 10 2/3´, Cello 8´, Posaun 16´, Trompette 8´
(zdroj: Jan Tomíček, Tomáš Horák)
Heinrich postavil celkem šest trojmanuálových varhan. Poslední z nich v Českých Budějovicích v kostele Sv. Jana Nepomuckého již dostavoval (3. manuál) v roce 1917 Josef Růžička a nyní se restaurují. Nástroj stojí v hodnotné secesní skříni. Tyto varhany jsou mimořádné i použitím různých extenzí a transmisí, což může být někdy zvukově degradující. Je li to však provedeno vkusně a v omezené míře, může to býti i ku prospěchu témbru nástroje.
České Budějovice – kostel Sv. Jana Nepomuckého, Heinrich Schiffner a Josef Růžička (1917)
1. manuál: ´: Bourdon 16´, Principal 8´, Flöte 8´, Bourdon 8, Gamba 8´, Dolce 8´, Octav 4´, Flöte harm. 4´, Viola 4, Superoctava 2´, Cornet 22/3´ 4 fach, Mixtur 22/3´ 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Flöte dulcis 8´, Bourdon 8´, Dulcian 8´, Octav 4´, Flöte harm.4´, Piccolo 2´, Mixtur 22/3´ 4 fach, Clarinett 8´, Clairon 4´
3. manuál: Quintatön 16´, Flötenprincipal 8´, Flöte amabile 8´, Bourdon 8´, Corno 8´, Aeolina 8´, Vox celestis 8´, Octava 4´, Traversflöte 4´, Quintatön 4´, Dolce 4´, Nasard 22/3´, Terz 13/5, Progress. harm. 22/3´ 2 fach, Oboe 8´, Vox humana 8´
Pedál: Principalbas 16´, Violonbas 16´, Bourdon 16´, Subbas 16´, Quintbass 102/3´ Flötenbas 8´, Cello 8´, Trombone 16´, Trompetbass 8´
(zdroj: Vít Honys)
O všech třímanuálových nástrojích Heinricha Schiffnera můžeme říci, že byly opravdu skvělými a reprezentativními výtvory svého tvůrce. Kromě zmíněných zaniklých tří nástrojů jsou další dva, z nichž právě ten v Českém Krumlově v kostele Sv. Víta (1908) je v zachovaném původním stavu a dlí v dobové, nádherné monumentální skříni. Zde Schiffner uplatňuje velkolepou, víceméně schematickou, nicméně umělecky plně funkční dispozici. Jedinečný pedál se čtyřmi labiálními šestnáctkami je v typicky Schiffnerovském střihu: nádherné a jemné barvy plus dva jazyky. Pod tím vším kraluje vynikající kombinační Bourdon 32´, který se skládá s Principálbasu 16´ a přidané velké kvinty. Jedinečný témbr varhan je dán manuálovým prospektovým Principálem 16´a krásnými jazykovými registry (taktéž v Oseku i Trutnově si mohl vzhledem k velikosti skříně dovolit velký principál v manuálu, na Strahově, kde jsou rozměry limitovány Fassmannovou skříní, byl velký manuálový principál uvnitř stroje). Krumlovský nádherný nástroj byl rekonstruován v nedávné době firmou Organa. Myslím si, že tento typ nástroje by býval potřeboval spíše varhanáře se speciálním citem pro romantické období, (navíc na nástroji jsou po opravě závady na třetím manuálu)
Český Krumlov – kostel Sv. Víta, Heinrich Schiffner (1908)
1. manuál: Principal 16´, Principal 8´, Doppelflöt 8´, Gamba 8´, Gross gedeckt 8´, Dolce 8´, Octav 4´, Fugara 4´, Flöte 4´, Cornett (4´) 3 fach, Grande doublette (2 2/3´)
2 fach, Mixtur (4´) 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Fugara 8´, Hohlflöt 8´, Quintatön 8´, Zartflöt 8´, Harmonica 8´, Octav 4´, Rohrflöt 4´, Octav 2´, Mixtur 4 fach, Clarinett 8´
3. manuál: Salicet 16´, Gemshorn 8´, Vox celestis 8´, Aeoline 8´, Zartgedeckt 8´, Flöte harm. 8´, Dolce 4´, Traversflöt 4´, Progress (2 2/3´) 2 fach, Oboe 8´
Pedál: Bourdon 32´, Principalbas 16´, Violonbas 16´, Dolce 16´, Subbas 16´, Quintbas 10 2/3´, Flötenbas 8´, Cello 8´, Posaune 16´, Trompette 8´
(zdroj: Lubomír Tomší, Jan Lukeš)
Schiffnerův nástroj v Trutnově (1910) je jeho nejmenším trojmanuálem a je vestavěný do monumentální pseudobarokové skříně, Schiffnerem upravené. K lítosti schiffnerovských fandů byl v roce 1996 na popud pana varhaníka Matysky „zbarokizován“ ORGANOU, takže autenticita tohoto nástroje je poněkud s otazníkem, i když řada Schiffnerových registrů je stále v provozu.
Trutnov – kostel Narození Panny Marie, Heinrich Schiffner (1910)
1. manuál: Principal 16´, Principal 8´, Doppelflöte 8´, Gedeckt 8´, Fugara 8´, Dolce 8´, Oktav 4´, Flöte harm.4´, Cornett (4´) 3 fach, Doublette (2 2/3´) 2 fach, Mixtur (4´) 4 - 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Gamba 8´, Hohlflöte 8´, Flöte harm. 8´, Quintatön 8´, Oktav 4´, Flöte 4´, Superoktav 2´, Mixtur 4 fach, Clarinette 8´
3. manual: Salicet 16´, Gedeckt 8´, Gemshorn 8´, Vox celestis 8´, Aeoline 8´, Flöte 4´, Dolce 4´, Progression 2 fach, Oboe 8´
Pedál: Principalbas 16´, Violonbas 16´, Dolce 16´, Subbas 16´, Flötbas 8´, Cello 8´, Octavbas 4´, Posaune 16
(zdroj: Václav Uhlíř)
Trutnov – kostel Narození Panny Marie, ORGANA - přestavba (1996)
1. manuál: Principal 16´, Principal 8´, Doppelflöte 8´, Gedeckt 8´, Dolce 8´, Octava 4´, Flöte harm.4´, Quinta 2 2/3´, Octava 2´, Sesquialtera 2×, Mixtur 5×, Trompette 8´
2. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Hohlflöte 8´, Quintatön 8´, Oktava 4´, Flöte 4´, Quintflött 2 2/3´ Superoktav 2´, Terzflött 1 3/5´ Mixtur 4×, Clarinette 8´
3. manual: Gedeckt 8´, Salizional 8´, Vox celestis 8´, Gemshorn 4´, Fugara 4´, Cimbál 3×, Oboe 8´
Pedál: Principalbas 16´, Violonbas 16´, Subbas 16´, Octavbas 8´, Cello 8´, Quinta 5 1/3´ Octavbas 4´, Posaune 16
(zdroj: Václav Uhlíř)
Heinrich Schiffner postavil několik větších dvojmanuálových varhan s jazyky, jak v Praze, tak na venkově (Bohosudov – jediný zachován v původním stavu, Žatec – původně Zausův nástroj Schiffnerem upravený, později mírně a vkusně zvětšen Weisem, Dubí u Teplic – v sedmdesátých letech přestavěn směrem do barokářské estetiky, zde s citem a vkusně, pravděpodobně Krnovskou firmou).
Bohosudov – bazilika Panny Marie Sedmibolestné, Heinrich Schiffner (1904)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Hohlflöte 8´, Gedeckt 8´, Gamba 8´, Dolce 8´, Octava 4´, Flöte harm.4´, Cornett 4´ 3 fach, Doublette 2 2/3´ 2 fach, Mixtur 4´ 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Flöt. principal 8´, Concertflöte 8´, Gedeckt 8´, Vox celestis 8´, Aeolina 8´, Oktav 4´, Gemshorn 4´ Doublette 2 2/3´ 2 fach
Pedál: Contrabass 16´, Violonbass 16´, Dolce 16´, Subbass 16´, Principalbass 8´ Cello 8´, Flötenbass 4´(původně 8´?), Posaune 16
(zdroj: Miloš Bok)
Žatec – děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Heinrich Schiffner – přestavba Zause (1904)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Holzflöte 8´, Gedeckt 8´, Gamba 8´, Violina 8´, Octava 4´, Rohrflöte 4´, Quinta 2 2/3´, Cornett 8´ 3 fach, Mixtur 2 2/3´ 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Geigenprincipal 8´, Lieblichgedeckt 8´, Vox celestis 8´, Salicional 8´, Oktav 4´, Flöt. harm. 4´, Doublette 2 2/3´ 2 fach
Pedál: Contrabass 16´, Violonbass 16´, Dolce 16´, Subbass 16´, Principalbass 8´ Cello 8´, Flötenbass 4´, Posaune 16
(zdroj: Tomáš Horák)
Dubí - kostel Neposkrvněného početí Panny Marie, Heinrich Schiffner (1911) dispozice po barokizační přestavbě
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Gedeckt 8´, Gemshorn 8´, Salicional 8´, Octava 4´, Flöte harm. 4´, Quinta 2 2/3´, Superoctave 2´ Quinta 1 1/3´, Mixtur 1 1/3´ 4 fach, Trompette 8´
2. manuál: Lieblichgedeckt 8´, Quintatön 8´, Vox celestis 8´plus 4´, Principál italský 4´, Waldflaut 4´, Cornettino 1 1/3´ 2 fach, Nachthorn 1´, Zimbel 2/3´ 3 fach, Klarinette 8´
Pedál: Violon 16´, Subbass 16´, Stillgedeckt 16´, Cello 8´, Flötenbass 8´, Octavbas 4´, Posaune 16
(zdroj: Miloš Bok)
V Praze je dodnes zachován ve své původní podobě autentický a krásný nástroj U Jezulátka na Malé Straně (1902), vestavěný do původní barokové skříně, nedávno generálkovaný citlivým varhanářem Janem Otcovským. Dle jeho slov je nástroj po stránce materiálu i umělecké hodnoty mimořádný, včetně technicky jedinečného provedení příčné flétny a dalších rejstříků. V těchto varhanách také najdeme speciality, které se nevyskytují jinde a které svědčí o široké škále uměleckých prostředků varhanáře. Je zde například vůbec rejstříkově nejbohatší Schiffnerův žaluziový stroj, jaký kdy postavil na dvoumanuálových varhanách. Ten má zajímavý mystický Salicet 16´ s harmoniovou nejnižší oktávou a jazyky 16´ a 8´. Oba manuály jsou vyzbrojeny každý zvlášť super i subspojkou. Dispozice varhan na hauptwerku a v pedálu je jinak velmi obdobná dispozici bohosudovské a podobně tomu bylo i u dnes již přestavených varhan u Sv. Michala v Praze na Novém Městě a také u dvacetišestirejstříkových varhan v břevnovském klášterním kostele (1896), které také bohužel definitivně zanikly v důsledku pseudobarokářské euforie na počátku devadesátých let minulého století. U jezulátka došlo na konci dvacátého století k poměrně vkusné a původní stroj nekomolící přístavbě šesti rejstříků, varhanáře Františka Bílského (1991), která měla za cíl posílit a rozsvítit potemnělý Schiffnerův druhý manuál. Na této aktivitě je vidět, že zastřenost druhého manuálu, která je pro Heinricha Schiffnera typická, může být někdy pro hudebníky objektivním problémem, který se pak snaží nějak vyřešit.
Praha – kostel Panny Marie Vítězné na Malé straně, Heinrich Schiffner (1902)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Doppelflöte 8´ Gedeckt 8´, Gamba 8´, Dolce 8´, Octava 4´, Flöte harm.4´(původně 8?), Fugara 4´, Cornett (4´) 3 fach, Doublette 2 2/3´ 2 fach, Mixtur 4´ 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Salicet 16´, Flöt. principal 8´, Concertflöte 8´, Stillgedeckt 8´, Fernflöte 8´, Vox celestis 8´, Aeolina 8´, Octave 4´, Traversflöt 4´, Horn 4´, Quintflöte 2 2/3´ , Harm. aetherea 2 2/3´ 3 fach, Fagott et Clarinett 16´, Oboe 8´, přístavba z r. 1991: Principál 8´, Oktáva 4´, Principál 2´, Flétna lesní 2´ Mixtura 1 1/3´ 4 ×, Trompeta 8´
Pedál: Principálbass 16´, Violon 16´, Dolce 16´, Subbass 16´, Bassflöte 8´, Cello 8´, Trompona 16´
(zdroj: Vladimír Němec, Rudolf Myška)
Praha – Břevnov, opatský kostel Sv. Markéty, Heinrich Schiffner (1896)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Hohlflöte 8´, Gedeckt 8´, Gamba 8´, Gemshorn 8´, Octava 4´, Octavflöte 4´, Cornett (4´) 3 fach, Mixtur 2 2/3´ 6 fach, Trompette 8´
2. manuál: Flöt. principal 8´, Fernflöte 8´, Gedeckt 8´, Vox celestis 8´, Aeolina 8´, Octavflöte 4´, Traversflöte 4´ Progression 2 2/3´, Oboe 8´
Pedál: Principálbass 16´, Violonbass 16´, Subbass 16´, Octavbass 8´ Cello 8´, Posaune 16
(zdroj: Rudolf Myška)
Praha, Nové Město – Sv. Michal v Jirchářích, Heinrich Schiffner (zač. 20. stol.)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Hohlflöte 8´, Bourdon 8´, Gamba 8´, Dolce 8´, Octava 4´, Flöte harm.4´, Superoctav 2´, Cornett (4´?) 3 fach, Mixtur (4´?) 4 - 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Flöt. principal 8´, Concertflöte 8´, Quintatön 8´ Vox celestis 8´, Aeolina 8´, Octavflöte 4´, Traverslöte 4´, Piccolo 2´, Doublette 2 2/3´ 2 fach, Oboe 8´
Pedál: Violonbass 16´, Subbass 16´, Stillgedackt 16´, Cello 8´, Posaune 16
(zdroj: Rudolf Myška)
Další varhany, jejichž je opravdu škoda, byly dvoumanuálové varhany u P. Marie pod Řetězem na Malé Straně, kostel Maltézských rytířů (1909). Tyto velmi vyjemnělé, dvacetiosmirejstříkové, do secesních sfér mířící varhany měly na druhém manuálu kromě labiální šestnáctky dokonce dva osmistopé jazyky, hoboj a klarinet a byly umístěny ve starší barokové skříni. Jemný pedál (tři labiální šestnáctky) byl v osmičkové poloze opřen pouze o violoncello 8´, což byla určitá schematická slabina, kterou používali i mnozí jiní varhanáři prvé dekády dvacátého století (výjimečně i později), domnívajíc se, že spojka I/P dostatečně nahradí octavbas, či flautbas. Důvodem pro varhanáře té doby byl i přednostně smykavý témbr v pedálu, který považovali za žádoucí. Samotné cello zvukově ale octavbas v jeho nosné funkci nenahradí a je to znát na mnoha varhanách, kde chybí. Navíc – pokud pak chce někdo doprovázet osmistopé „nebeso“ z druhého manuálu pedálem, kde má subbas 16´ a nemá k němu dřevěný octavbas, či flétnu basovou, nezbývá, než se s druhým manuálem do osmičky propojit a to může být za určitých okolností hudebně omezující. Tyto Schiffnerovy varhany vzbudily při kolaudaci kladný ohlas u hudebních recenzentů. Varhany u Maltézáků bohužel v osmdesátých letech min. stol. přestavělo družstvo IGRA a to tak, že úplně. Snad opravdu jen k radosti pseudobarokářů. V jiných případech zanechávala kutnohorská ORGANA z původních varhan podstatný grund osmiček a šestnáctek a platí, že čím tam toho nechali víc, tím to ve finále i pro jejich pověst dopadlo lépe (např. Praha – Sv. Jiljí, Praha – Sv. Kajetán, Plzeň – katedrála, vše původně Em. Š. Petr). Organa taktéž bohužel přestavěla (pseudozbarokizovala) i Schiffnerův dvoumanuálový chórový nástroj na Strahově (1986).
Praha – kostel Panny Marie pod řetězem na Malé straně, Heinrich Schiffner (1909)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Gemshorn 8´ Gedeckt 8´, Gamba 8´, Dolce 8´, Octava 4´, Flöte harm.4´, Cornett (4´) 3 fach, Mixtur (4´) 5 fach, Trompette 8´
2. manuál: Quintatön 16´, Flöt. principal 8´, Concertflöte 8´, Stillgedeckt 8´, Vox celestis 8´, Aeolina 8´, Traversflöt 4´, Dolce 4´, Flageolet 2´ Doublette 2 2/3´ (2 fach), Clarinett 8´, Oboe 8´
Pedál: Violon 16´, Subbass 16´, Gedeckt 16´, Cello 8´, Posaun 16´
(zdroj: Vladimír Němec, Rudolf Myška)
Praha – kostel Panny Marie pod řetězem na Malé straně, IGRA - přestavba (80. léta 20. Stol.)
1. manuál: Principál 8´, Bordon 8´, Salicional 8´, Oktáva 4´, Flétna dřevěná 4´, Quinta 2 2/3´, Superoctave 2´, Mixtur 1 1/3´ 4 - 5×
2. manuál: Kryt jemný 8´, Roh kamzičí 8´, Principál italský 4´, Flétna harmonická 4´, Flagiolet 2´, Tercie 1 3/5´, Kvinta 1 1/3´, Superoktáva 1´ Cimbál 1/2´ 3×
Pedál: Subbas 16´, Kryt 16´, Oktávbas 8´, Chorálbas 4´, Superoktáva 2´
(zdroj: Rudolf Myška)
Strahov, premonstrátský opatský chrám, chórové varhany, Heinrich Schiffner (1898)
1. manuál: Principal 8´, Bourdon 8´, Flöte 8´, Gamba 8´,Dolce 8´,
Octava 4´, Flöte 4´, Mixtur 2 2/3´ 4 fach
2. manuál: Gedeckt 8´, Gemshorn 8´, Salicional 8´, Vox celestis 8´, Traversflöt 4´
Pedál: Violon 16´, Subbass 16´, Gedeckt 16´, Basflöte 8´
(zdroj: Vladimír Němec)
Praha – Strahov, premonstrátský opatský chrám, chórové varhany, ORGANA – přestavba (1986)
1. manuál: Principál 8´, Flétna dutá 8´, Salicionál 8´, Octava 4´, Flétna příčná 4´, Kvinta 2 2/3´, Roh kamzičí 2´, Mixtura 1 1/3´ 4 ×
Pedál: Subbas 16, Flétna basová 8´
(Zdroj: Rudolf Myška)
Kromě větších dvoumanuálů s jazyky postavil, nebo přestavěl Heinrich Schiffner celou řadu menších dvoumanuálů bez jazyků a větších jednomanuálových varhan. Tyto typy varhan jsou velmi charakteristické svým jemným a vybraným zvukem nádherně vyvedených hlasů, směřující k určité, řekněme až mystické secesní estetice. (např. Sokolov - přestavba po Zausovi, Karlovy vary – Rybáře, Zákupy, Nový Bor, Cvikov, Jeníkov, Úštěk, Cínovec, Mariánská Radčice, Bílina, Praha – Libeň, Praha – na Slupi, Praha – Tichá Šárka, Praha – Sv. Mikuláš na Starém Městě – podle Němce původně snad torzo Schwarzových varhan, přenesené z empory bohosudovského kostela, Praha – Sv. Bartoloměj, Lovosice – bohužel v devadesátých letech nehezky „zbarokizované“ varhanářem Karlem Zadákem, nyní probíhá navrácení k původní dispozici).
Myslím si, že v jemných nebeských témbrech je Schiffner mistrem, kterého těžko některý z jeho současníků překoná. Specifickou, pozdně romantickou charakteristiku měly ty jeho nástroje, které postavil dle návrhu P. Albana Schachleitera OSB (např. Praha – Smíchov, U sv. Gabriela (1895) - nedochované, Jablonné v Podj. (1894) – taktéž v minulosti „zbarokizované“ Františkem Čálkem, nyní částečně přestavěné). Pokud nedojde v Jablonném k návratu k původní dispozici, (popřípadě s malým rozšířením v duchu autorově) bude to velká škoda a chyba. Vzhledem k přítomnosti postbarokně orientovaného velebitele hudebního modernismu P. Angelika Mičky OP, lze v této věci asi nyní těžko něco rozumného očekávati.
Praha – Smíchov, Sacré Coeur, Heinrich Schiffner (1895)
1. manuál: Principal 8´, Flöte 8´, Gedeckt 8´, Gamba 8´, Dolce 8´, Octava 4´, Octavflöt 4´, Mixtur (2 2/3´) 3 fach
2. manuál: Gemshorn 8´, Gedeckt 8´, Zartflöt 8´, Vox celestis 8´, Salicional 8´, Traversflöt 4´,
Pedál: Violon 16´, Subbass 16´, Lieblichgedeckt 16´, Bourdon 8´
(zdroj: Vladimír Němec)
Jablonné v Podještědí – bazilika Sv. Vavřince, Heinrich Schiffner (1894)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Flöte 8´, Gemshorn 8´, Gamba 8´, Aeolina 8´, Octava 4´, Fugara 4´, Mixtur 2 2/3´ 5 fach
2. manuál: Geigenprincipal 8´, Lieblichgedeckt 8´, Fernflöt 8´, Vox celestis 8´, Salicional 8´, Dolce 4´
Pedál: Violon 16´, Subbass 16´, Flötenbass 16´, Cello 8
(zdroj: Tomáš Horák)
K nekonečnému barokizování, ke kterému docházelo v posledních šedesáti letech lze snad na závěr říci, že je to s podivem vzhledem ke skutečnosti, že určitá specifika Ceciliánské reformy platící pro liturgii dodnes nebyla nikdy zrušena, platí, mají hudební logiku a Církev je v této věci tedy dlouhodobě vláčena falešnými proroky směrem do slepé, v lepším případě do jednostranné uličky.
Neméně zajímavé a kvalitní jsou i Schiffnerovy rané nástroje, které stavěl ještě v systému zásuvky, později mechanické kuželky, v počátku ještě v součinnosti s bratrem Carlem (např. Tisá, Bělá u Děčína, Růžová, Nebočady – později transferovány do Rumburku, Husinec u Prachatic). Některé z různých výše vyjmenovaných varhan již zanikly, některé byly přeneseny a některé znehodnoceny přestavbou. V každém případě platí obecně, že ty nástroje Heinricha Schiffnera, které jsou zachované a neprošly větší opravou, jsou většinou ve značně zbědovaném stavu. Samozřejmě na tom nese vinu i pneumatická soustava. Ta ovšem po stu a více letech pochopitelně již neslouží, jak by měla, nebo pochopitelně neslouží vůbec.
Tisá - farní kostel, Heinrich Schiffner (1885)
1. manuál: Bourdon 16´, Principal 8´, Flöte amabile 8´, Octava 4´, Mixtur 2 2/3´ 3 fach
2. manuál: Gedeckt 8´, Salicional 8´, Geigenprinzipal 4´
Pedál: Subbass 16´, Violon 8´
(zdroj: Tomáš Horák)
Pokračování v třetí části.
Miloš Bok- regenschori v Bohosudově
|
