Vážený pane řediteli, vážená paní redaktorko Hradecká a další kolegové redaktoři.

Píši vám tento otevřený dopis. Dne 28.3 18 jsem si pozorně vyslechl vaše odborníky, kteří se vyjadřovali k mé úpravě hymny v den tiskové konference na stanici Vltava. Nepochybuji o tom, že jste to měli celé dobře připravené a odstartovali jste tím největší a nejostudnější kampaň proti hudebnímu umělci, jakou známe z moderních dějin. Toto prvenství vám už nikdo neodpáře. Gratuluji. Já bych si dovolil, jestli by vám to nevadilo, hodně zapochybovat o nezaujatosti a nepředpojatosti oněch kolegů. Komunisté z padesátých let by se od vás rozhodně mohli jen učit…Známe to i za Hitlera, když daný establishment pronásledoval ideologicky nepohodlné umělce. Jste dost odvážní, když tyto praktiky, sice za použití sametových rukaviček používáte právě dnes.

Mimochodem není to z vaší strany zdaleka poprvé, co se dějí tyto praktiky, v souvislosti s mojí třicetiletou hudební kariérou, pokud toto živoření na okraji lze vůbec takto vznešeně nazývat. Nedávno provedla Česká filharmonie mé velké dílo. Dokonce to byla největší česká premiéra za posledních třicet let touto institucí provedená. Pokud je mi známo, právě vy, kteří zastupujete tento establishment, považujete koncerty České filharmonie za vrchol uměleckého dění a ještě za významnější považujete právě soudobou premiéru, pokud jí provede tato instituce. Vaši redaktoři by za normálních okolností jistě bzučeli jak včeličky a tetelili se servilitou. Zajímali by se, dělali by rozhovory, informovali by veřejnost. Dokonce je to celkem automatické, že v takovém případě děláte i přímý přenos. Ono se také hůře pomlouvá, či ignoruje, když to slyší o pár desítek tisíc víc lidí v éteru. V případě mé premiéry jste ovšem drželi všichni bobříka mlčení. Jen závěrem k tomuto tématu: dovolili jste si jít v případě mojí Apokalypsy vůči mě i veřejnosti hodně za čáru zvyklostí a slušnosti, to buďte ujištěni…

Fajn. Skvělý. Takže vezme to nyní trochu jakožto občanskou interpelaci: pokud vím, nejste nějaké soukromé knížectví ale veřejnoprávní médium, které by se mělo řídit některými důležitými demokratickými aspekty jako je vyváženost, neselektivnost, dání prostoru oponentuře, nepodněcovat diskriminaci a už vůbec ne rasovou atd. Na základě toho věřím, že když jste dali prostor mým kolegům k mému ponížení, dehonestaci a diskriminaci, dáte nyní adekvátní a dostatečný prostor i k mé vlastní osobní nejen obhajobě, ale i k vysvětlení mých hudebních východisek a dalších okolností okolo objednávky hymny atd. Tedy něco, co by mělo být v naší demokracii absolutně automatické. Psalo mi hodně lidí, i hudebníků, že jsou vaší stanicí v souvislosti s vašimi pořady o hymně pobouřeni. Jistě vám i jejich dopisy došly, nebo dojdou. Budeme všichni očekávat nyní vaše reakce a kroky a doufáme, že nebudeme muset konstatovat, že žijeme v nové formě totality.

S pozdravem Miloš Bok