Na díle Apokalypsa v Kamenické stráni začal skladatel pracovat v roce 2011. Toto Bokovo dílo je zakončením trilogie Skřítkové – Svatá Zdislava – Apokalypsa. Původní myšlenka Epilogu se objevuje již v autorově první skladbě – Tiském klavírním koncertu z roku 1982 – 5. Dále je rozvíjena ve Skřítkách, kdy autor počítal se závěrem v Kamenické Stráni, ale dlouhý vznik Skřítků zapříčinil odklad Epilogu. Svatá Zdislava s tématem pracuje samostatně a její závěr je pro Apokalypsu otevřen. Mezi Svatou Zdislavou a Apokalypsou uběhlo deset let, ve kterých autor složil díla, které Apokalypsu předznamenávají v harmonii a kontrapunktu. Jsou to: Credo fis moll, Smuteční hudba, De profundis, Psalm 131 a Magnificat.
Apokalypsa v Kamenické Stráni završuje Bokovu trilogii. Objevuje se v ní více než 30 témat a leitmotivů z předchozích Bokových děl, posunutých do nových výrazových rovin a souvislostí. Přestože i první díl Apokalypsy formálně vychází 1. dílu Svaté Zdislavy, zejména v sonátovém rozvržení, blíží se Apokalypsa celkově nejvíc z Bokových děl wagnerovskému dramatu, který byl vždy pro Boka určitým vzorem vrcholu hudební syntézy. Tato rozměrná padesátiminutová a víceméně abstraktní věta tvoří dramatickou overturu pro druhý a třetí díl, ve kterém má dojít k návratu Skřítků z Komáří vížky do Stráně a završení Apokalypsy. Je zkomponována tak, že může v nouzi při nedokončení celého díla trilogii uzavřít. 1.díl Apokalypsy je velmi náročný po interpretační stránce, jeho instrumentace je vrcholně vypjatá zejména ve smyčcové a žesťové sekci, také ve sborové partii a v sólových partech vyžaduje přímo wagnerovské, maximálně disponované hlasy. Tenorový a sopránový part je na hranici extrému.

Světově proslulý dirigent Manfred Honeck se o Bokově tvorbě dozvěděl skrzeva nahrávky a vřelá doporučení některých členů České filharmonie i Radka Baboráka, Bokova přítele. Honeck nejdříve uvažoval o Credu fis moll, ale pak se rozhodl pro Apokalypsu, která nebyla nikdy provedena a zaujala ho svojí monumentalitou a výjimečnou expresivitou. Přípravy nebyly snadné, měsíc před provedením odřekli z důvodu extrémnosti partů sólisté Šaturová a Berger, ti byli nahrazeni vynikající Lianou Sass a dvorním interpretem Bokových děl Miloslavem Pelikánem. Bok, aby situaci Manfredovi Honeckovi co nejvíce usnadnil, připravil korepetičně sólisty i oba sbory. Vědělo se totiž, že maestro Honeck dorazí až v pondělí před koncertem. Běžný provoz České filharmonie umožňuje zkoušet jen dva dny před generálkou a tento zkušební prostor, který na běžný repertoar dostačuje, pochopitelně nestačil na tak náročné dílo, jakým Bokova Apokalypsa je. Nebylo tudíž bohužel možné se detailněji věnovat složité instrumentaci a především vyrovnáním orchestrálního zvuku vůči vokálním hlasům, což se pak v některých místech projevilo při provedení. Je třeba vzít také v úvahu, že Rudolfinum v Praze není úplně ideálním sálem na mohutná instrumentálně - vokální díla, ta potřebují ke svému ideálnímu vyznění větší prostor. Přes tyto zmíněné překážky se díky nadšení a vysoké profesionalitě většiny interpretů a především nasazení samotného Honecka, podařilo dílo solidně připravit. APOKALYPSA- její 1.díl zazněl třikrát za sebou, před- do posledního místa vyprodaným sálem a znamenal pro autora a 230 účinkujících velký, v pátek 11.3. 2016 přímo triumfální úspěch, který připomínal 23 let vzdálený úspěch Skřítků na témže místě.

Ale i též některé jiné scénáře se nápadně opakovaly: měsíc před premiérou nikde ani plakát, českou kotlinou se rozhostilo povinné mediální ticho a jak se dalo očekávat, ani ještě nedozněly tóny pátečního večera a již daly o sobě vědět krajně předpojaté, degradující a povšechně bagatelizující recenze z per předních ideologů a lokajů vládnoucího a značně nenávistného modernistického esthablismentu, ( L.Stehlík, J. Bálek j.Hůlek) které se pokoušely Bokův úspěch hlavně zamlčet a autora a dílo poškodit. Dokonce se nezastavili ani před zpochybněním hudební erudice samotného Manfreda Honecka a snažili se vyvolat dojem, že výběr skladby byl ovlivněn katolickou vírou protagonistů, nikoli úrovní Bokovy kompozice. To vše-evidentně jako msta za to, že se Bokova v Čechách systematicky umlčovaná tvorba dostala nečekaně na prestižní pódium skrzeva nezávislého umělce-Honecka..Kuriózní na těchto gólech do vlastní brány je, že je zde přitom řeč o zřejmě nejrozsáhlejší a nejnáročnější české premiéře od dob Havelkova Jeronýma, prováděnou naší nejslovutnější uměleckou institucí - Českou filharmonií.

Oratorium Apokalypsa byla v roce 2017 oceněna výroční cenou OSA jako skladba roku 2016.

V roce 2020, se autor rozhodl celé oratorium Apokalypsa v Kamenické Stráni zinstrumentovat i do verze pro běžná chrámová provedení. V podstatě se jedná o verzi pro menší orchestr, ve které dříve část oratoria Psalmus 131 zazněla koncertně a byl i natočena na CD. Co se vokálních složek v této verzi týká, lze provádět dílo jak v původním znění( 4 soli, smíšený a dětský sbor a jeho soli), tak ve verzi, která vypouští dětský sbor a ponechává ojediněle dětská sóla. Autor se k této práci dodatečně rozhodl pod vlivem negativních zkušeností s oficiálním hudebním establishmentem a zejména různých mediálních manipulací po roce 2016 a chtěl tím umožnit snáze provedení svých velkých oratorních skladeb v budoucí době.

Obsazení: 2 pikoly, 3 flétny, 3 hoboje, anglický roh, 2 klarinety in Es, 3 klarinety in B, basklarinet, 3 fagoty, kontrafagot, 8 lesních rohů, 5 trubek, 4 pozouny, tuba, tympány 2 hráči, baterie, oltářní zvonky - tuti, 3 harfy, varhany a smyčce, soli: SATB, coro children SA, coro SATB

Obsazení ve verzi pro běžná chrámová provedení: 3 flétny, 3 hoboje, 3 klarinety, 3 fagoty, 4 lesní rohy, 5 trubek, 3 trombóny a tuba, tympány, batteria, harfa, varhany a smyčce. Soli: SATB, Coro: SATB, 2 dětské soli

Duratta cca 51 min

<- více o provedení díla Apokalypsa v Kamenické Stráni M. Boka, pod vedením dirigenta Manfreda Honecka, v pražském Rudolfinu

copyright: Miloš Bok, všechna práva vyhrazena
webmaster: Petr Postl
design © 2008 Přemysl Havlík