Po dlouhých třinácti letech od prvotní instrumentace Arianny Bok konečně Finále tohoto díla dokončil v květnu roku 2010. Samotné Finále nebylo z formálního hlediska Novákem úplně dotažené a z tohoto důvodu Bok dlouho váhal jak s touto hudbou naložit. Cítil velikou odpovědnost za definitivní vyznění jinak skvělého a originálního Novákova díla, uvědomoval si, že nepřesnost v této věci by mohla celku uškodit a celá dosavadní práce by mohla být obrácena vniveč. Z tohoto důvodu Bok věc stále odkládal, nebo't se necítil být disponován k tomuto radikálnímu řezu do struktury původního Novákova Finale, který se ukázal být potřebný. Po několika pokusech a skicách se konečně v r. 2010 odhodlává a vytváří zcela nový hudební oblouk, který z původní Novákovy hudby přejímá to, co je nosné a svébytné. Vytváří novou kontrapunktickou plochu, vystavenou z Novákových témat, která téměř půlhodinové skladbě umožňuje důležité vyvrcholení. Vlastní Epilog díla ponechává v Novákově skvělé podobě, ale přidává svoji monumentální Codu, logicky zakončující Novákovu původní ideu. Co se týká instrumentace Finale, snažil se Miloš Bok o kontinuitu k ideám instrumentace z r. 1997, přesto jistý posun zde existuje. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o jistou variaci původního Novákova rozvrhu, nazval Bok tuto celou část "Smrt Arianny", která je samostatnou svébytnou skladbou, kterou lze hrát i odděleně od celého Novákova díla. Celá Ariana s úspěchem poprvé zazněla na karlovarském Jazzfestu v roce 2010. Na CD ji Bok natočil v Mostě v roce 2011.

Obsazení: 3 flétny, hoboj, anglický roh, 2 klarinety, basový klarinet, 2 fagoty, kontrafagot, 4 lesní rohy, 3 trubky, 3 pozouny, tuba, tympány, baterie, varhany, harfa, archi, coro SA.

Durata cca 8 min.

copyright: Miloš Bok, všechna práva vyhrazena
webmaster: Petr Postl
design © 2008 Přemysl Havlík