| |
V r. 2004 oslovil herec a režisér Jiří Strach Miloše Boka s tím, že by s ním rád navázal spolupráci, jakožto se skladatelem filmové hudby. Jiří Strach znal již dříve některá Bokova díla a podle svých slov si zejména oblíbil Missu solemnis a oratorium Skřítkové. Andělem Páně tak začala tato spolupráce mezi těmito tvůrci, která umožnila konkrétně Bokovi vytvořit a zrealizovat několik poměrně rozměrných partitur tohoto žánru a mezi oběma umělci vznikl přátelský vztah.
Z filmových hudeb, které doposud Miloš Bok složil, je Anděl Páně hudebně jistě nejdominantnější, což vyvolalo i dost kritických hlasů, že se hudební složka dere nad filmový obraz. Tyto výtky Bok reflektoval a jeho další práce v tomto oboru jsou více služebnější.
Skladatel se snažil v tomto oboru navázat na dobu minulou, kdy byl ještě v Čechách na dobré profesní úrovni, aniž by se ovšem klonil k nějakému konkrétnímu příkladu. Řídil se především svojí intuicí. Především se snažil o to, aby byla hudební složka plně umělecky svébytná a svoji hudbou Bok jakoby vypráví filmový příběh podruhé.
Aby nic neponechal náhodě, hudbu i sám natočil se svým tělesem. Natáčel tzv.naostro na obraz bez kliků smyčky dlouhé i tři minuty, aby byl v hudbě zachován celistvý výraz i agogika. Touto metodou natočil i další Strachovy filmové práce.
Skladatel posléze vytvořil symfonickou suitu z tohoto díla, aby se mohlo uplatnit i mimo filmové plátno. Tato měla pak na sklonku r.2005 premiéru na pražské HAMU, České symfonické sólisty řídil autor. Byl to pro autora jeden z posledních velkých veřejných úspěchů. Též suita zaznéla za autorova řízení v karlovarském Puppu v r. 2013, hrál KSO.
Mohutný závěr Anděla Páně zazněl taktéž na liturgii, ve velkém klatovském kostele, při které samotný režisér Jiří Strach přijal svátost manželskou. Anděl Páně je nahrán na CD.
Obsazení: 3 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 3 fagoty, 4 horny, 3 trubky, 3 pozouny, tuba,tympány, baterie, varhany, harfa,smyčce
Durata: cca 40 min.
|
