V průběhu let 2002 – 2005 Bok složil čtyři fugy, které si u něho objednali jeho přátelé, většinou kněží. Podle toho, odkud tito lidé pocházeli, Bok použil jako téma pro fugy poštovní směrovací čísla daných míst.V tomto smyslu se tedy jedná o jistou hudební šifru. Jednotlivá čísla znamenají výšku intervalů, nula pauzu.Tak postupně vznikla v roce 2002 fuga Žlutická,v roce 2003 fugy Dobřanská, a Pohledská a v roce 2005 fuga Starorolská. Jak z výše naznačeného modelu vyplývá, nejedná se o romantizující skladby se vztahem k daným místům, což je někdy tak mylně interpretováno.Bokovy fugy jsou hráčsky velmi náročné a jsou jakýmsi mikrosvětem oratoria Svatá Zdislava, v jehož dozvuku vznikly.
Oratorium připomínají zejména po harmonické a tektonické stránce.Jsou často psány bez taktových čar, jako několikaobloukový, tak trochu mimo běžný rytmus plynoucí proud hudby a ačkoli jsou vedené přísným Bachovským kontrapunktem, působí tento velmi volně. Každá fuga má svojí formu. Rozsah fug je napsán tak, aby šly zahrát i na varhany s krátkou oktávou. Pedál je jednoduchý.
Žlutickou i Dobřanskou fugu autor premiéroval na varhany ve Žluticích v roce 2003, Pohledskou pak v samotném Pohledu taktéž na varhany v roce 2003. Starorolskou fugu zahrál autor poprvé též na varhany ve Žluticích v roce 2005. Vynikajícím klavírním interpretem fug se stal Václav Krahulík, který je též natočil na CD.

durata: každá fuga cca 2-3min.

copyright: Miloš Bok, všechna práva vyhrazena
webmaster: Petr Postl
design © 2008 Přemysl Havlík